Zkouška odolnosti proti vlhkosti podle ČSN EN ISO 6270

Norma stanovuje maximální povolenou hodnotu konduktivity 5 µS/cm, protože právě čistota vody zásadně ovlivňuje průběh i reprodukovatelnost zkoušky. Tento test dokáže spolehlivě odhalit slabá místa protikorozní ochrany – například nedostatečnou adhezi nátěru na hranách, lokální defekty, trhlinky nebo prasklinky v nátěru, kde může dojít k prorezavění podkladového kovu či tvorbě puchýřů. Běžně se touto zkouškou testují komponenty domácích spotřebičů a koupelen, kryty elektronických zařízení nebo konstrukční prvky vystavené dlouhodobé vlhkosti. Zkouška tak simuluje prostředí, kde je zapotřebí počítat s kondenzací, vlhkostí či srážením vody – například déšť, rosu nebo vlhkost v uzavřených prostorách.

Expozice z jedné strany podle ČSN EN ISO 6270-1

Norma ČSN EN ISO 6270 má dvě části. První část normy, ČSN EN ISO 6270-1, se zaměřuje na expozici z jedné strany. Vzorky jsou namáhány zvýšenou teplotou a vlhkostí pouze z jedné strany, zatímco druhá strana zůstává vystavena běžným laboratorním podmínkám. Test probíhá za konstantních podmínek, bez cyklování teploty či vlhkosti. Pro provedení této zkoušky je nutná speciální střecha s drážkami, do kterých se zasunují panely definovaných rozměrů a tloušťky. Takto připravena je střecha nasazena na kondenzační komoru a test může začít. Jednostranné namáhání dobře simuluje situace, kdy ke kondenzaci dochází jen na jedné straně materiálu – například na kovových prvcích střešních krytin nebo ve vnitřních prostorách elektro skříní a rozvaděčů. V těchto aplikacích může vznikat kondenzát na stěnách kombinací tepla generovaného provozem elektroniky a chladnějšího okolního prostředí.

Oboustranná expozice podle ČSN EN ISO 6270-2

Druhá část normy, ČSN EN ISO 6270-2, popisuje oboustrannou expozici vzorků. Obsahuje tři režimy zkoušení, které simulují rozdílné typy reálného namáhání a mohou vést k různým mechanismům degradace ochranných povlaků:

• Režim CH – prostředí kondenzace s konstantní vlhkostí
  Vzorky jsou po celou dobu testu vystaveny stabilní teplotě i vlhkosti a dochází k nepřetržité oboustranné kondenzaci. Tento nejjednodušší režim simuluje prostředí s trvale vysokou vlhkostí bez výrazných teplotních výkyvů, například prádelny, sklepy nebo některé části domácích spotřebičů.
   
• Režim AT – prostředí kondenzace s proměnnou teplotou vzduchu
  V tomto případě probíhá zkouška v pravidelných cyklech. Během prvního cyklu se udržuje zvýšená teplota, poté se ohřev vypne a komora zůstává ve druhém cyklu izolována, což zajišťuje přibližně 100% vlhkost. Povrch vzorků se tak opakovaně smáčí a vysychá, což pomáhá odhalit defekty citlivé na cyklické změny podmínek.
   
• Režim AHT – prostředí kondenzace s proměnnou vlhkostí a teplotou vzduchu
  Nejkomplexnější režim kombinuje cykly vysoké teploty a vlhkosti v uzavřené komoře s cykly při podmínkách okolního prostředí po jejím otevření. Tento režim simuluje prostředí s častými změnami – například namáhané technologické provozy, prostředí tepelných čerpadel či výměníků nebo subtropické až tropické klima.

Vyhodnocení po zkoušce

Vyhodnocení po skončení expozičních zkoušek probíhá zpravidla v souladu s normou ČSN EN ISO 4628, konkrétně dle částí 2, 3, 4 a 5. Posuzuje se výskyt puchýřků, prorezavění, praskání a odlupování nátěru. Pokud byl na vzorcích před testem proveden řez, hodnotí se také dle části 8, kdy je posuzována míra delaminace a koroze v okolí tohoto řezu. Součástí vyhodnocování bývá i mřížková zkouška, která poskytuje základní informaci o adhezi nátěrového systému k podkladu.

V laboratoři SQI máme s expozičními zkouškami bohaté zkušenosti. Máte otázky nebo potřebujete otestovat vaše vzorky v kondenzační komoře? Neváhejte nás kontaktovat na níže uvedených kontaktech a my vám rádi pomůžeme s výběrem vhodného režimu i s interpretací výsledků